Lodní blog

26. 03. 2010

Máme startovní číslo a loď
Keba - 14:08 | [Kategorie: Májová regata 2010] | permalink
V sobotu - 20.března 2010 proběhlo v Praze na Weekendovém kurzu rozlosování lodí a startovních čísel pro posádky Májové regaty. Naší posádce los přiřadil startovní číslo 5 a loď SY CRES. Doufáme, že loď nás nezklame a startovní číslo bude tím šťastným - ikdyž jak jsme konstatovali s kapitánem, ta pětka je taková neslaná - nemastná. Snad nebude taková i naše plavba.
Názory 

25. 02. 2010

Intro
Andrej Tenzer - 14:33 | [Kategorie: Májová regata 2010] | permalink


Májová regata 2010 - 10.ročník
http://www.yachtclub.cz/regata.html

Místo konání: Chorvatsko - Střední Dalmácie - Šukošan - Marina Dalmacia
Termín: 8.- 15. května 2010

loď
SY CRES
monotyp tř. VEKTOR 361


Kpt. Andrej "Ante" Tenzer *



Posádka:

Viktorie "Viktorka" Tenzerová *




Michaela Nováková



Jaroslav "Keba" Vaškeba *




Alexander "Nex" Pompoš *




Radek Haleš *




Roman "RomanT" Tyll

* veterán posádky - účastník Májové regaty 2009

Heslo posádky:
Na bednu!
Názory 

15. 05. 2009

Fotky z Májové Regaty 2009
Andrej Tenzer - 14:34 | [Kategorie: Galerie] | permalink
A máme tu fotografie z regaty. Autoři jsou celá posádka jak se kdo dostal k nějakému fotoaparátu :-)

http://www.tenzer.cz/mr2009/

a tady ješte malé video
http://www.tenzer.cz/mr2009/mr2009.wmv
Názory 

11. 05. 2009

konečné zhodnocení od Terezy
Terka - 09:12 | [Kategorie: Májová Regata 2009] | permalink
Na závěr (už jsme v Praze, v klidu a teple domovů) naší velrybářské výpravy bych chtěla věnovat pár slov jednotlivým členům posádky. Včetně nezapomenutelných hlášek, které nás provázely po celou dobu plavby. Bylo jich určitě mnohem více, stejně jako zážitků, ale ty už zůstanou v nás (částečně dáno mým resetem paměti) Laskavý čtenář promine slovník, halt námořnickém hantec.
Začněme u nejvyššího (prý může i oddávat a pohřbívat_první bych brala, druhý je zásadně do moře_nic moc).
Ante - kapitán. Tvrdý a nekompromisní v každé situaci. Měl co dočinění s posádkou, která "kurva" neví, co dělá a v kritických chvílích si "motá provázky"
"Kabriolet je dobrej akorát na to, abych toho frajera z něj rychle vytáh´"
"Dzis is jacht rejsing"
"Lepší bejt mrtvej, než druhej"
Radek - člověk by řekl, že na té lodi ani není, nenápadný tichý chlapík. Ale po pár nočních loupežných výpravách do podpalubí s cílem ulovit "estéčka"= slané tyčky pro kormidelníka víme, že byl s námi. Osudným se mu stal zápis do lodního deníku, který ho stál decku žaludečních šťáv na dně moře.
Viki - statná námořnice do nepohody, při jejíž síle a odvaze zůstává každý námořník v němém úžasu - "Kurňa, to je ale ženská "
"Se z toho poseru, tady je hovno co dělat"
Naše Magdalena Dobromila s nejlepšími steaky v celé dalmácké maríně.
Terda - ošetřovatelka střízlík s velkou lékárnou, jež s nasazením života zachránila posádku před umrznutím a sama utrpěla zranění (ten náraz mé tvrdé hlavy bude navždy zapsán v útrobách podpalubí) a následný reset paměti
"Svižně a dynamicky"
"Nemůže ta loď někam spadnout?"
Nex - tvrdě zapřáhnutý balast, který v nejkritičtějších chvílích pozvedal morálku posádky oznámením: " A já jel původně na klidnou dovolenou! Nevadí mi, když řve, ale když řve kvůli píč…..nám" (Sorry, Nexi, ale to seš prostě Ty." :)
Z Tvého Terrakanu jsem udělala Torecan (čípky na zvracení), reset je reset :
Ondra - "zasraný pánbíčkář, prudný stařík," ze kterého se vyklubal fajn chlapík se zájmem o letedla, lodě a všechny možné stroje s vlastním pohonem. Na konci rekreace pil rum, colu, jedl fuj maso, sušenky a být tam o den dýl, dá i práska. To byste ho museli znát, abyste pochopili, že pro Ondru jsou tyhle věci rovné zdolání osmotisícovky s dvacetikilovým báglem na zádech a funícím šerpou před vámi. Nemluvě o množství parazitů, jež tyto poživatiny obsahují : Ondro, fakt dobrý!
Keba - 1. důstojník, 2. kormidelník, statný ošetřovatel zraněné posádky, navigátor, kterého "fakt nasereme, jestli mu příště nebudeme věřit, že jeho navigace je správná!"
Mastné brambůrky, co pod tíhou jeho kecky vydávají v naprostém tichu dělové rány, bufet u křečové žíly, noční londačka na maják (Pražáku, rozuměj procházka), přítel Antonín, vletíme tam jak liška do kurníku, spinakr = velká nafouklá podprda, nekontrolované vyostření, "réčko, které vyhazuje hrnky z uzamčených skřínek"…..

Tatranka, čínská nudlová polívka, Jesenka - za normálních okolností zhnuseně ani nevíte, kde tyhle poživatiny v supermarketu mají. Na lodi se promění v gurmánský požitek a na dalších hodinu si můžete být jisti, že energie je dost a nehrozí smrt z vyčerpání. Kapka námořnického rumu se promění v ústřední topení a přestanete se to s vámi na chvíli tak houpat.
Možná se už tahle posádka společně na plavbu nevydá (že by nás kapitán přeci jen ukecal ?: : ), ale za všechny to byl nezapomenutelný zážitek s bezva bandou. Možná snad přeci jen ke konci kapitán dospěl alespoň 1% k názoru, že ta banda, co si motá provázky, není tak špatná : To 6. místo je fakt dobrý, Ante :
Názory 

07. 05. 2009

Od příjezdu až po londačku
Viki - 11:01 | [Kategorie: Májová Regata 2009] | permalink
Čtvrtek odpoledne - posádka vypadá vesele a svěže, poslední 4 dny maratonského závodu jako by neexistovaly a s obrovským úsměvem vjíždíme do mariny v Sukošanu. Ostatní posádky nás tipují, že bychom si to klidně dali ještě jednou. My jsme na sebe náležitě pyšní - nevzdali jsme, jeli na doraz, zvládli jsme první regatu se ctí a pravděpodobně nedojeli jako poslední. Z radiového spojení nám už sice trochu bzučí v hlavě a ztratili jsme přehled, kdo co hlásil za koho, ale máme nutkavý pocit, že někteří vzdali a některé jsme předjeli. Před příjezdem jsme si dali královskou kombinaci plzně a corny tyčinek (hnus fialovej, za který jsme byli tááááák vděční) ale 4 denní skoro-půst nám velí připravit královské jídlo nedbajíc hlášek o večeři, co nás čeká na slavnostním vyhlášení. "Sežereme klidně večeře tři!"
Pánové jsou již vymydlení a po jídle se i já s Terezou odvážíme přiblížit naše strhané jachtařské obličeje k zrcadlům a hlavně teplé vodě. Půlhodina v umývárkách a pražské dámičky už jsou zase tu. Ještě presíčko a cigárko a popříjezdová pohoda je dokonalá.

Je čas jít vzbudit odpadnuvší členy posádky hlavně maestra navigátora, trimera, ošetřovatele v jedné osobě - Kebu. Chudinka nevypadá úplně svěže (ale nebojte během večera se vzpamatuje k nesmrtelným výkonům). Přemísťujeme se do restaurace Gajeta a náš kapitán se jde shluknout s ostatními k výsledkové listině. Tak nějak nepočítám, že by tam byly konečné výsledky - ty se přece asi budou vyhlašovat večer. Na což Andrej doráží zpět a vyrazí nám dech svým lakonickým: "Šesté místo." Neznat ho celý život, tak bych snad nepostřehla tu jiskru v oku. Bomba!!! Sice jsme neustále deklamovali "Lepší mrtvej než druhej" a naše posádková trička hlásila těm za námi "...there is no second" ale upřímně, kapitán jel svou první regatu, já a Keba máme za sebou po týdnu na podobném typu jachty a zbytek naší sedmičlenné posádky ještě před pěti dny netušil ani co je gena. Tak trochu jsme počítali s 8.-9. místem - šesté je pohádka! Překonali jsme samy sebe a jsme náležitě hrdí. Až do prvního zakousnutí do bohaté masité večeře nám to stále nedochází. Pak přijde na řadu vyhlašování, potlesky, gratulace posádkám na bedně, touha být na té bedně za rok taky ale hlavně splnit plán dnešního večera - vypít co teče a skončit úplně na plech někde ve křoví v maríně (nechci předbíhat, ale daleko jsme od toho nakonec nebyli).

Přesun na loď a posádka se rozpadá. Ondřej se vytrácí po anglicku a Nex zničen po slíbené pohodičkové dovolené, o které si po našem předodjezdovém popisu myslel, že bude sedět na bortu a číst si v PDAčku, upadá společně s nevyspalým kapitánem do komatu v kajutách. Rozvášněni možností rozložit v kokpitu stolek jsme na něj s Radkem, Terdou a Kebou nanosili mohutné zásoby alkoholu a jali se je zdolávat. Historka střídá historku a Keba se dostává do tempa. Natržená bránice se najednou jeví jako dost pravděpodobné zranění. V nestřežený okamžik použije Keba na začátku dalšího svého příběhu popis jídelny na stojáka jako "Bar u křečové žíly". Toto sousloví totálně odrovná Terezu, která se zhroutí v křečích hysterického smíchu, promptně následována námi ostatními. Po 15 minutách se situace zklidní natolik, že se Keba odváží dokončit svou historku. Když už myslíme, že dál tyhle příhody z mládí gradovat nejde, vytáhne nezdolný vypravěč momentky s přítelem Antonínem a mlátíme sebou o podlahu zas.

Na molu se náhle zjeví lodní surikata kapitán Fogl a rozvážným krokem námořníka zamíří na naši palubu popít s námi rumu od kapitána Morgana:-) Nedá se zviklat Radkovými slovy, že má v hrnečku tullamorku a dolévá rum. Radek statečně pije dál. Posléze k nám míří další návštěva - kapitán Martínek. Fogl se dožaduje vzbuzení Anteho, což jde Keba s nasazením svého života udělat. Buzení dopadne pozitivně ale pouze do momentu než Ante řekne: "Nikam nejdu" a plánované popíjení kapitánů se nekoná. Kapitáni se proto rozhodnou pokoušet štěstí a v následujících chvílích neustále překračují můstky a vstupují na okolní paluby. Jedním okem sledujeme Kebu, který sází další historky a druhým kontrolujeme kapitánské přesuny, neočekávaně stabilní bez pádu do přístavních vod.

Čas přestane být relevantní, vrací se kapitán Fogl a začínám se lehce ztrácet v konverzaci o somálských pirátech. Umím filtrovat věty s každým druhým slovem piča, ale Fogl je nezmar, který dokáže dát pouze jedno slovo vždy mezi pět nadávek - tomu se už rozumět nedá. V Brněnském rozletu strhne Kebu k návratu ke kořenům a přestávám rozumět i jemu. Deset minut se nám snaží vysvětlit co je to londačka, ale jediné co mi z toho vylézá je, že to asi není odchod na záchod. Nevadí, jdeme na londačku, ať je to, co je to!!! Stále v plné sestavě míříme na rozhlednu, z níž se vyklube schodiště nad benzínkou. Můj rozený odpor k výškám mi velí zůstat dole, ale mohutné povzbuzování mě nakonec namotivuje k odvážnému výstupu nahoru. Nesdílím názor s ostatními o nádherném výhledu a hledám kam odhodit vajgl. "Dolů!" "Na tu benzínku???!!!" Pánové se zatím pouští do sázek na téma, kde je Sukošan a kde Zadar. Vedoucí výpravy Keba zavelí pokračovat londačku na maják. Než se mi podaří překonat strach a sejít z rozhledny, zmizí Tereza s Radkem a Kebou pryč. Strategicky seberu Fogla a jdeme čekat na lavičku.
Trojice rozhodnutá svěže a dynamicky zdolat sukošanský maják se vydává jeho směrem. Potkáváme popíjející kapitány ostatních posádek. Jeden z nich evidentně nezvládl kurz směr kajuta a svůj boj s nepřízní osudu zakončil na lavičce v kokpitu pod hromadou dek, v jejíchž útrob se ozývalo mohutné chrápání.
Před námi se vynořila bariéra balvanů vedoucích až k majáku. Překonáváme ji s elegancí sobě vlastní, "kdo se vzdá, je mrtvej". Na vrcholku majáku se nám otevřel obraz noční maríny, vzdálených majáků, které zkušeně rozpoznáváme a orientujeme se. Přeci jen ten tvrdý výcvik byl k něčemu. Stojíme tu, každý sám za sebe, a na jisto víme, že tenhle týden jsme překonali samy sebe.
Na zpáteční cestě vyzvedáváme Viki s kapitánem Foglem, který evidentně usnul námořnici v náručí.
S Viki zahajujeme nácvik námořnického velmi širokého kroku, který nám zůstane ještě pár dní po příjezdu do Prahy.
To molo je nepříčetné úzké, zvlášť s připočtením našeho rozletu do boku. Odkládáme Fogla před Chimérou a svižně a dynamicky překonáváme můstek na Vis. Surikata dokládá své námořnické kvality a přehupká můstek lépe než my za střízliva. Bohužel se ale rozhodne nás ještě jednou navštívit na Visu, tentokrát přes bort. Trochu nás to vyděsí a tak srabácky předstíráme odchod do podpalubí, odkud tiše sledujeme situaci na Chiméře - klid a na palubě nikdo. Plížíme se jako myšky na posledního panáka do kokpitu, když v tu Keba stoupne do mého systému chytrých pastí na hlupáky a vyrobí z igelitky brambůrek prima drť - opět se válíme smíchy.

"To byla noc!"
Názory 

06. 05. 2009

Kolem Kornati cesta dlouhá
Keba - 09:06 | [Kategorie: Májová Regata 2009] | permalink
Konečně jsme se trochu vyspali - tedy ono to bylo spíš hluboké bezvědomí ze kterého jsme se probírali neradi. Ospalé bylo i ráno v maríně na ostrově Prvič. Provedli jsme trochu nezbytné ranní hygieny u místní kašny, něco posnídali a pomalu se začali připravovat na vyplutí do startovního prostoru u ostrova Tijat, kde končila včerejší etapa. Před vyplutím nás zachvátila panika že jsme ztratili fender. Naštěstí se jen krčil v jednom koutku bistonu, kde jsme ho velkoryse přehlíželi. Tak jsme alespoň ztratili kbelík při nabírání vody z již plovoucí lodě.
A už jsme v prostoru startu. Trocha vyčkávání nám poskytne nezbytný čas pro přípravu lodě i sebe na další a opět dlouhou etapu. V plánu bylo obeplout celé souostroví Kornati a vrátit se do Šukošanu. Že to nebude jednoduché bylo jasné všem, protože většina plavby vycházela na stoupačku proti silnému N nebo NW větru. Podtrženo a sečteno, bylo jasné, že to zase bude pořádně foukat, šplouchat, házet, bude zima a zase se nevyspíme a všichni se už na to těší.
Po startu do poslední etapy celý houf plachetnic prokličkuje mezi ostrovy Tijat a Zmajan, pak obeplujeme Kaprije, Žirje a hurá k jižnímu cípu Kornat Kurba Vele. Než tam ale doplujeme ujímám se kormidla a Ante si jde odpočinout. Křižujeme proti větru, jachta slušně pluje mezi 7 a 8 uzlíky. U Žirje je izolo a náš kurs je nebezpečně přímo na něj. Izolo stojí jako skála a nechce i přes opakované výhružky že ho nabereme, uhnout. Snažíme se jachtu víc viostřit, ale brzy je jasné, že pokud nechceme rozšířit seznam vraků na Jadranu, musíme udělat obrat. Plavba je poměrně příjemná, protože moře není až tak rozbouřené. Kecáme a kecáme...a já vůl při tom zapomněl udržovat jachtu v tempu. No zkrátka jsme trošku zaostali. Když kapitán vylezl u Kurba Vele na palubu tak se zděsil. Hned jsem byl odstaven od kormidla a vyslán ke stanovení kurzu. Začínalo volné moře a s ním stíhací plavba, vlny a opravdu silný vítr.
Plachty roztažené naplno, vlny se zvedají opět kolem dvou metrů a je to jako na horský dráze. Terezka taky občas vidí kam že ta loď může spadnout a taky občas padá. Náklon lodi je těsně k bortu a komu se chce močit je postaven před neřešitelný rébus. Na WC v podpalubí si netrofne nikdo. Sám jsem se pokoušel si ulevit asi půl hodiny. Našel jsem hodně pozic ze kterých to fakt nejde, ale ani jednu ze které by to šlo.
Vítr je opravdu síla a v jednu chvíli málem nekontrolovaně vyostříme. Je nám jasné, že plujeme na hraně a tak raději zhruba o čtvrtinu refujeme plachty. Toho využívám a konečně se dostávám na chcacák na zádi. Nebeská úleva! Zhruba po půl hoďce máme dojem, že vítr už není tak šílený a plachty zase jdou na plný knedlík. Vítr ovšem taky. Zpět už ale nerefujeme.
Kormidlovat na vysokých vlnách a větru je opravdu náročné a únavné a tak zase střídám Anteho, který si jde nachvilku oddychnout dolů. Tentokráte si dávám pozor a udržuji rychlost kolem 9 uzlů a maximální stoupání. Stoupáme dál na otevřené moře abychom tolik nebrousili skály. Stále vysoké vlny doprovází nárazy vetru, ale jak už jsme otupělí tak nás tahle mořská horská dráha i baví. Jsme na moři, ostrovy daleko za námi, vlny, vítr, vodní tříšť, zima, hlad - super yachting. Náhle přichází velká vlna na jejímž vrcholku see vítr hodně opře do plachet. Náklon kdy se každý chytá všeho co má po ruce. Loď se mi podaří jen tak tak vyrovnat a už padáme z vlny dolů. Vzápětí nahoru na další vlnu. Náraz větru, a pád do díry mezi vlnami. Když vidím třetí vlnu je mi jasné, že je zle. Periferně zahlídnu kosatníky u vinšen a řvu "RE"! Nevím jestli to tušili a nebo jim došlo že jestli to nezvládnout budou možná mokří víc než je zdrávo, každopádně točím kormidlo do obratu. Žádná příprava. Není čas. Rachot vinšny, svistot lan a letící gena s plachtou signalizují, že to vyjde. Kosatníci budiž pochváleni - vyšloto a loď před vlnou provedla bleskový obrat. Co se při tom dělo v podpalubí znám jen z vaprávění Viky a Anteho, který zděšeně vyletěl na palubu protože ho to vystřelilo z regálu. Moc nechápal, protože loď už byla srovnaná, klidná a kosatníci uklízeli kliku. Viky se vyhrabávala z porcelánových hrníčků, které si našly cestu ven i ze zevřené skříňky. Říkala že letící hrníčky bude vidět ještě dlouho, obzvláště když jeden po nárazu do stěžně explodoval. A protože se jednalo o nejrychleji provedený obrat, byl pojmenován jako "Kebovo hrníčkové RE". Je zvláštní, že už ho nikdo opakovat potom nechtěl.
Po nějaké době se kormidla ujímá Ante. Náš soustředěný výkon je znát a pomalu dotahujeme lodě před námi. Pomalu nastupuje soumrak a když padne tma konečně vidíme i světla majáku Sestrica, kde je kontrolní průjezd. Je čas věnovat se navigaci. Poučen z předchozích nezdarů správně stanovuji bod obratu a přímo plujeme na maják. Jedna loď před náma a další dvě okolo. Bude tam těsno. Náš záměr vyšel dokonale. Opravdu jsme vlítli za maják Sestrica jak liška do kurníku. Za majákem děláme obrat, ale vítr prakticky ustal. Loď před námi se ještě dostává zpoza majáku snadno, ale nám už to jde hůř, spolu s dalšíma loděma se tam motáme jak nudle v bandě. Musíme rychle ven, nebo se odtud nevymotáme do rána. Identifikujeme se rozhodčím blikáním světel. Ante jde nahlásit průjezd, já vedu jachtu ven na moře a posádka je připravena popotahovat provázky. Je opět zvláštní ticho. Trimujeme plachty, dva obraty a už to zase pluje.
Loď rozhodčích má problémy s rádiem a tak Ante slouží jako spojka mezi ostatními loděmi. Chvílemi už neví s kým vlastně mluví a na které lodi je.
"Ante! Vidím světlo, potvrdili průjezd"
"Lodi rozhodčích, lodi rozhodčích...." béká Ante do rádia,
"díky za potvrzení průjezdu....a dobrou noc!"
Z rádia se asi tři vteřiny linul nechápavý šum....
"To jsme nebyli mi, to byli rybáři", zněla lakonická odpověď.
Smějeme se a Ante vyjedná potvrzení průjezdu třemi záblesky. Po chvilce - jeden - druhý - třetí...je to doma plujeme dál.
Opět se ženeme na volné moře. Vítr už tak silně nefuní, ale pořád to pluje kolem 8 uzlů. Po průjezdu kolem majáku paluba postupně osiřela až jsme nahoře zůstal jan já, Radek a Viki. Víc ani nebylo potřeba. Ostatní se šli alespoň chvilku natáhnout. Pozorujeme světla dalších lodí, které jsou před i za námi. Naše věrná družka zima se usadila s námi na palubě. Máme i docela hlad, ale na sladké tyčinkz už nikdo opravdu nemá chuť. Když je nejhůř, Radek vytahuje eso z rukávu.
"Dáme si estéčka". I přes tmu na něj s Viki hledíme jak magoři.
"Estéčka? Co to proboha je ?", hýkáme společně.
"No zkratka - ST", odpověděl s ledovým klidem.
Zaskočeni nečekaným zvratem na něj hledíme snad ještě blběji, protože vzápětí dodává
"Slané tyčinky - ST - estéčka"
Řveme smíchy a přitom Radka zaháníme do podpalubí aby je okamžitě přitáhl.
Sedíme na palubě a vychutnáváme slanou chuť "estéček" a pak to přišlo - zcela ustal vítr.
Loď se líně houpe na vlnách, ráhno mlátí sem tam, gena se mrská a stojíme. Rozhlížíme se kolem. Vítr není nikde, ostatní lodě stojí taky.
Je ticho a tak slyšíme delfíny, kteří zachvilku proplují kolem nás.
Jak by tady bylo krásně, kdyby tady nebyla ta pitomá zima. Najednou nám je líto, že ten vítr ustal. Raději vítr a vlny, než tyhle tišiny.
Asi kolem půl třetí se necháváme vystřídat a jdeme se trochu ohřát do podpalubí a zamhouřit oko.
Ráno je slunečné, bezvětrné, lehký opar nad obzorem a hladina klidná jak v hasičské nádrži někde na návsi.
"Etapa byla zrušena", vítá nás na palubě kapitán...
"Počítá se průjezd u Sestrice"...
A protože ten nám vyšel jsme spokojeni. Začíná se dělat teplo, s chutí svlíkáme bundy a plánujeme návratovou trasu.
Zarachotí motor a hurá nahoru na sever kolem Dugi Otoku. Palchetnice vytvoří svaz plující v kýlové brázdě.
Obeplováme severní cíp ostrova, kde stojí krásný maják, kocháme se pohledem na obzor.
Nedaleký vrak nákladní lodě vystupující z vody ukazuje, že podceňovat místní mělčiny se nevyplácí. Navigaci se věnuji max pečlivě a kličkovanou mezi ostrovy si užívá za kormidlem Ondra. Prosmýkneme se i kolem brdečku, který zákeřně ční v úzkém průplavu mezi ostrovy, několik obratů a pak už jen klidná plavba Zadarským kanálem do Šukošanu. Užíváme si ten klid a pohodu, konečně vytahujeme i pivo a jiné pití.
Je fajn, je pohoda, klábosíme, koukáme na lodě okolo...
Jen to molo u kterého jsme v Šukošanu odpoledna zakotvili by se nemuselo tolik houpat.
Kdo má po tom chodit.
Pak už jen úklid lodě, bašta, nezbytná osobní hygiena a příprava na slavnostní vyhlášení...
Chvilku si schrupnu, ale mám obavy že neusnu.
Nějak mi chybí ten vítr, ta zima, ty vlny, to houpání..........."chrrr...chrrr....chrrrr"Kolem Kornati plavba dlouhá
Názory 

05. 05. 2009

Drvenik za zády
Nex - 23:59 | [Kategorie: Májová Regata 2009] | permalink
Neznám nenáviděnější větu než „Vstávej“. V kombinaci s tím, že jste si právě lehl je ještě daleko horší. Ve 14:00 se vážně startuje, spali jsme necelé 3 hodiny. Navíc jsme vyvázáni jako první loď z kraje, takže se musíme odvázat první. Život je někdy vážně pes. O největší pozdvižení se postarala Regata 8 (Rosťa). V naprostém poklidu vplouvá do zátoky v době kdy už se všichni připravují na start. Na otázku kde se zdrželi naprosto v klidu odvětí. „Jsme se zastavili na oběd, přece se neuštveme“. Jeho přístup má rozhodně něco do sebe.Nikdo o nich neměl cca 28 hodin žádné informace. Na výtku, že po celou dobu nereagují na vysílačku kontrují, že nikdo neodpovídá jim. Jejich překvapení, že všichni hned po startu přeladili na 72 kanál bylo nefalšované. Oni celou dobu zůstali na 68. Alespoň se nestresují.
Motory zasmrdí a pomalu vyplouváme ven. Točíme se sem a tam, žádný spěch. Ááách, ještě minimálně půl hodiny jsme mohli spát. Chiméra bójí vymezuje startovní čáru, z vysílačky se ozývá, že za chvíli bude vyhlášena startovní procedura. Jsme v klidu, máme spoustu času. Náhle se z vysílačky ozve „Minuta do startu“. Nechápavě jsme se po sobě podívali, vyskočili k lanům. Na okolních lodích také začal šrumec. Museli jsme přeslechnout několik hlášení. Ante nás jako ostřílený kapitán uklidnil „Klídek, to byla jen minuta do startovní procedury, blbě to řekli“. A taky že jo. Následoval pokyn „5 minut do startu, vypnout motory“. Napětí by se dalo krájet, poučeni z prvního startu se dereme dopředu, každý metr se počítá. Trajekt místního MHD byl však jiného názoru, start je rychle zrušen a každý se mu klidí z cesty. A hurá, znovu 5 minut. Start je docela úzký, musíme udělat ještě jedno Re a je tu mrška start. Mno, tak to nám pro změnu opět nevyšlo. Poslední sice nejsme, ale první start by nám vyšel o poznání lépe. Podle Meteo nás dnes čekají velké vlny a docela slušný vítr, cíl etapy se může změnit. Keba jako navigátor rozhodl, že si nastoupáme dál na volné moře, nebudeme se trápit u pobřeží i když nám závodní komise doporučuje se před větrem a vlnama chránit pobřežím. Vlny stojí za to začíná to s náma házet,ale stále si udržujeme velice slušnou rychlost a vypadá to že taktika to není špatná. Kdo může mizí do podpalubí a jde spát. Míle nám mizí pod kýlem, houpá to, ale pohoda. Svítíčko sluní, foučíček větří, prostě pohoda narušená občasným Re. Jak to Ante s Kebou zvládají za kormidlem je nám záhadou, to je mimo lidské možnosti. Občas se kolem v dáli mihne nějaká ta plachta. Náhle nám zachrčí rádio. Jednou, dvakrát, Italové jsou také zticha, svatý klid. Kontrola stavu baterií ukáže, že je čas nabíjet. Zvláštní, bublali jsme v přístavu. Alternátor na Visu asi není v té nejlepší kondici. „Závodní komise, závodní komise, závodní komise. Regata 3. Regata 3, Regata 3, žádáme o povolení spuštění motoru z důvodu dobytí baterií.“ „Regata 3, Regata 3, Regata 3, Závodní komise, Závodní komise, Závodní komise, povolujeme spuštění motoru.“ A tak jsme začali smrdět. Po chvíli se z rádia ozve, že pro velký vítr je etapa zkrácena, cíl je v zátoce na ostrově Tia.. CHRRRR. Díváme se po sobě dost vyděšeně. Panebože to nás teď poženou do Číny? Keba se zanoří k mapovému stolku a za chvilku se vynoří s vítězoslavným úsměvem. Do Číny nepojedeme, našel na mapě ostrov Tijatu a zátoku taky. Změníme kurs, připravte se na Re. Je tu západ slunce. Dívat se na něj na pláži je romantika,ale začátkem května na moři to znamená, že přijde vlezlá zima. Romantika Vás v tu chvíli fakt nebere. Vítr nabírá na síle, Meteo nelhalo, lodí to hází řádně. Po nějaké době se už prostě jen klepete zimou. Viky náhle vykřikla „Jesenky“. Rázem jsme je dolovali z podpalubí. Musí to být šílený pohled na bandu utahaných lidí sajících Jesenky s pocitem který vám sebelepší gurmánská restaurace nenabídne. Ve chvíli kdy to již bylo k nevydržení a zdálo se, že se Neptun mírně unavil se Tereza hrdinně rozhodne, že zoufalé situace si žádají zoufalá řešení. „Jdu uvařit čaj“. Mizí v podpalubí doprovázená naší nehynoucí vděčností. Neptun si však jen vybral slabou chvilku. Jeden poryv větru, druhý poryv větru, Vis to rve ze všech sil, nedá se to udržet. Propadli jsme se na obzvlášť velké vlně. Ze zdola se ozvala rána, plachetnice se mírně uklidnila. Keba mizí dole a je chvíli ticho. Všichni čekají co se stalo. Terezka se uhodila o skřínku a naše Re ji poslalo přes celou kajutu. Ležela tam s ošklivou ránou na hlavě. Keba se jí snažil pomoci. Terezka jen hrdinně hlesla „Nejdřív čaj“. Prostě nás za cenu obětí a cezení vlastní krve zachránila před smrtí. Nekompromisně jsme ji poslali spát i přes její protesty, že nás v tom nemůže nechat samotné. Vplouváme mezi ostrovy. Konečně jsme trochu chráněni, vlny jsou menší, možná jsme si prostě už zvykli. Vidíme poziční světla ostatních lodí. Jsou před i za námi. Keba se opět zabydluje u mapového stolku. Vydává komuniké. „Ante, jsou dvě možnosti. Buď pojedeme jako oni a nebo zkusíme něco jiného. Buď nám to vyjde,ale i když ne, alespoň to bude zajímavé“. Poučen Kebovou výhružkou týkající se jeho navigačních schopností Ante prohlásil „Pojedeme kudy řekneš, ty jseš navigátor“. A tak jsme to vzali zajímavější cestou. Je to zvláštní pocit navigovat v naprosté tmě a hledat vjezd do průlivu který nemá ani půl míle. Na palubě bylo ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík, snad i vlny šuměly nějak potichu. Je to dobré, to vyjde, sakra, nevyšlo to musíme znova. Škoda. Opět obrat navíc kterým jsme ztratili víc než získali. Na druhou stranu kdo neriskuje sice nic neztratí,ale také nemá šanci nic získat. Projíždíme průlivem a ocitáme se přímo před zátokou kterou hledáme. Mírně jsme ztratili,ale to je prostě závod. Nastoupáme si a otáčíme do cíle. Kousek před námi pluje další loď z naší regaty. Podmínky jsou ideální, jedeme přes 9,5 kn a kapitán vydává rozkaz k připravení háků, lan a obsazení lodě soupeře. Tento rozkaz z nás vydoloval poslední zbytky sil, dokonce jsme šli na bok a přes bort vyvažovali abychom získali každý závan rychlosti. Bohužel nás zpozorovali, byla to loď otevřené třídy, vyběhli ven a při děsivém pohledu jak se na ně řítíme vytrimovali plachty a těch pár metrů co nám zbylo jsme prostě už nedali. Žádné plenění, drancování a znásilňování se tudíž nekonalo. Je kolem půlnoci a jsme v cíly. Zjišťujeme že ve vzdálenosti cca 2 mil je marína. Sice je popisována jako špatná a drahá, vše je však lepší než kotvení na kotvě. Vidina sprchy a elektřiny pro naše vybité akumulátory nás žene vpřed. Marínu jsme našli, elektriku taky, záchody a sprcha však byla nedobytně zamčená. Mírná debata s Regatou 14 (mám pocit, že právě je jsme dojížděli a netušili jak strašnému osudu unikli), připojení baterií, čínské nudle pro otrlé a trefit dveře do kajuty, protože dalším krokem už dozajista spíte.
Názory 

05. 05. 2009

od visu
Nex - 11:30 | [Kategorie: Májová Regata 2009] | permalink
Náš Vis se konečně otočil a směřuje od Visu. Žádné nadšení, jen představa mnoha dalších mil před námi. Noc má však jednu úžasnou vlastnost, světlo je přece jen vidět o hodně dále a tak zahlédneme po mnoha hodinách poziční světla jiných lodí. Pravda, převážně jen vrcholová světla, ale i to je povzbuzení. Bohužel je to zároveň i důkaz toho že je země kulatá a to potvrzuje jak daleko nám všichni ujeli. Na druhou stranu alespoň nevidíme námi z hloubi duše nenáviděný spinakr, který se s železnou pravidelností objevil ve dne vždy ve chvíli kdy se nám někdo objevil na obzoru. „Hurá, už někoho dojíždíme“. Pak se objevil ten prokletý barevný flek místo geny a my jen se skřípajícíma zubama zůstali zase osamoceni. Keba nasál vítr jako ohař a zmizel u mapového stolku. Po chvíli se vynořil, kouknul na světla v dáli a zase zmizel. Nakonec se vynořil a vyslovil ortel. „Jedou blbě, pojedeme jinudy“. Nemáme co ztratit, všichni nám už dávno ujeli, plně jsme se spolehli na směr ve kterém máchnul rukou a vyrazili. Veškerá světla zase zmizela, zůstali jsme samotincí, ale na to jsme už byli zvyklí. Docela slušně foukalo a velké vlny se vrátily, abychom snad nepomysleli na nějaký odpočinek. Lidské tělo je však docela divný zařízení. Vlny které si pohazují s lodí a vy máte pocit že veškeré své sily musíte napnout pro udržení se na palubě, jsou najednou naprosto nepodstatné. Prostě už nemůžete a musíte se vyspat. Na ničem jiném v tu chvíli nezáleží . Část posádky co měla to privilegium spát je vyhnána z podpalubí a vy si najdete místo kde padnout. „Ježiš Marja, přitiskni se ke mně, je mi strašná zima“. Už jen představa ze sebe něco svléknout se rovná vlastizradě. Není čas na hrdinství, usínání se mění ve stav podobný kómatu. Nic tak člověka neosvěží jako 2-3 hoďky naprostého bezvědomí. Představa pobytu na palubě je dostatečně strašlivá, ale nic jiného Vám stejně nezbude. Vyčerpání se stává naším nepozvaným společníkem. Ondra sedí za vinšnou, choulí se před větrem v pozici Discobola s rysy reálného socialismu. Náhle nehledě na vítr a vlny se Ondra začíná naklánět. I v téhle pozici jeho tělo rozhodlo JE ČAS SPÁT. Naštěstí jsme si toho všimli, zavolám na Kebu který byl u kormidla „Ať jde spát než ho budeme lovit“. Keba zbystří, šťouchne do Ondry se slovy „Sypej spát“. Ondrova reakce je naprosto neuvěřitelná. Naprosto vynechá přechod mezi spánkem a probuzením a ihned začíná automaticky přitahovat otěž geny a pokračuje ve svém Re. Následoval naprostý výbuch smíchu, který přinesl na palubu tolik potřebné uvolnění. A pokračujeme dále. Re, stoupáme, ostříme, odpadáme, křižujeme, čekáme na svítání. Míle pomalu ubíhají a my stále plujeme. První otázka každého při střídání „Kde jsou ostatní?“. Občas pravda nějaké poziční světla zahlédneme, ale kdo ví čí jsou. Snad lodí z naší regaty, ale je divné, že se poměrně často objevují za námi. Na to rozhodně nejsme zvyklí. Je tu úsvit. O žádné romantice nemůže být řeč, ale sluneční paprsky přináší kýžené teplo. Zima je všem, už nerozlišujeme z čeho. Energetické tyčinky, které by většina z nás nedala dobrovolně do úst jsou na palubě vítány s jásotem. Unavené oči hledají všude kolem náznak konkurenčních plachet. Nečekaně se objevují před všude kolem, nejen daleko před námi jak jsme byli zvyklí. To nám vlévá do žil novou sílu. Drvenik se pomalu objevuje, představa spánku se stává reálnější a neodolatelnou. Z různých směrů se k vjezdu mezi ostrovy blíží lodě, hurá, nejsme daleko, někteří jsou i za námi. Úžasný pocit. Plachetnice na kolizním kurzu, nám naprosto neznámý pocit. Má číslo, Regata 9. Po naprosto ubíjejících hodinách o samotě i závodíme a každý volíme jinou strategii. Náš plán, do průlivu vletíme jako liška do kurníku. Regatu 9 necháváme daleko za námi, nestoupá nám to jako jim, takže volíme naprosto odlišnou strategii. Nastoupáme mnohem dál a necháme se tam sfouknout na krásný bočáček, nic složitého. Plachetnice před námi začínají dělat šílené obraty „No jasně, málo si nastoupali, takovou chybu my rozhodně nedopustíme“. Vše vychází přesně podle plánu, nastoupáno máme, řítíme se jako tornádo. „Sakra co se děje“. Vlajka se nám začala točit snad každých 10 m jinak, tu lehala, tu se točila sem, tu tam. Začali jsme chápat zběsilé manévry plachetnic před námi. Vše co jsme v předchozích 2 hodinách najeli na Regatu 9 se za pár minut rozplynulo v prach, zareagovali poučeni z našich problémů dříve a rázem se dostali zase před nás. Po serii šílených obratů jsme se dostali dovnitř, volíme jinou strategii, vypadá to že získáváme ztracené metry. Oops, jeden obrat navíc a vše je při starém, už nemáme šanci. Ploužíme se dovnitř, evidentně kurník chránili dva myslivci s brokovnicemi a naší lišce to moc nevyšlo. Hledáme zátoku ve které je cíl. Je to tahle, tamhleta, možná ta vzadu? GPS nás jako už mnohokrát nechala naprosto ve štychu. Buď ukazuje se značným zpožděním nebo se prostě rozhodne nefungovat vůbec. Její pípání nám prostě oznámí, že ztratila signál. Nejspíš to bude vysokou zástavbou na volném moři. Prostě to nikdo z nás nepochopil, každopádně nás vypekla vždy se železnou pravidelností ve chvíli kdy ji bylo nejvíc potřeba. Keba se jako náš navigátor ponořil do map a prohlásil „Je to tahle“. Ostatním se chvíli zdálo že ano, pak zase ne. Keba to rozetnul hláškou „Kdo nevěří mé navigaci, tomu jednu fláknu“ a rázem jsme mu všichni věřili. Regata 9 nejspíš řešila stejný problém, protože se vysílačkou ptala rozhodčích kde je proboha cíl. Nakonec jsme ho našli, Keba měl pravdu a jeho navigační schopnosti si už nikdo nedovolil zpochybňovat. Cíl jsme protnuli cca v 10:20, byli jsme více než 24 hodin v kuse na moři v podmínkách které nikdo na palubě jestě nezažil. Smotat lana, uklidit loď, teplé jídlo byl náš cíl. Nejpalčivější otázka byla, kdy je start další etapy? Rozjela se rošáda informací. Ve 12:00. Proboha to se zbláznili? Ne v pohodě v 21, hurá, vyspíme se. V 14:00. Prostě zmatek. Je nám to fuk, jdeme spát ať se startuje kdy chce, každá minuta navíc se počítá a sakra chybí.
Názory 

04. 05. 2009

Na Vis! - jak to viděl Keba
Keba - 11:54 | [Kategorie: Májová Regata 2009] | permalink
"Ano, ano!"
"Vážení přítelé už je to tady!"
"Držte si klobouky - vyplouváme!"
"Bude to jízda na kterou nezapomenete!"
Asi tak nějak by možná mohl vyřvávat rozhodčí Májové regaty, kdyby byl šóklařem u lochnesky, když do rádia ohlásil, že začala startovní procedůra. Motory utichají, vinšny vrčí, hlavní plachty letí vzhůru na stožár a jachty křižují ve snaze předčasně neprotnout pomyslnou startovní čáru, zaujmout co nejlepší startovní pozici a přitom všem se nesrazit s jinou jachtou. Pohled je to nesmírně zajímavý. Ante vede naši loď za zadním okraji startovního pole. Nechceme se zaplést do nějaké kolize, protože se startem nemáme žádné zkušenosti a těm pár metrům ztráty nepřikládáme vzhledem k délce etapy žádný význam. Chyba!
"Minuta do startu!", chrčí z podpalubí na 68 kanále rádio.
Na palubách nastává cvrkot, posádky vytahují geny, startovní pole se zahušťuje a je tu i první kolize, hezky čeleněm přímo na komoru druhé jachty. Naštěstí se nás to netýká.
"START!", ozve se z rádia a lodě vyplouvají proti větru v Zadarském kanálu k první otočné bóji. Tam doplouváme neohroženě jako poslední. Ty metry na startu opravdu chyběly. Dáme si alespoň, nikým neohrožováni, hezky těsný a ostrý obrat kolem žluté bóje. Tím se mění směr větru na zadní a plni odhodlání se chystáme na stíhací plavbu.
Je čas vytáhnout spinakr. Konečně posádka na vlastní oči uvidí to, o čem jsme tak dlouho mluvili. Na palubu vláčíme vak velikosti boxerského pytle. Následuje zápas s lany, kladkami, pněm, karabinami a dalšíma volovinama, které se nám naprosto cíleně snaží rozvinutí spinakru překazit svým zákežrým zamotáváním se, křížením a matením co je co.
Nezměrné úsilí posádky přináší výsledek. Vyčerpaní, ale s hrdostí sledujeme spinark. Sice není nafouknutý jak by měl být, ale už je na stožáru. Impozantní podívaná! Zbývá ho trochu poštelovat. Napínáme lana, natáčíme peň - už je nafouknutý! Snažíme se to ještě poštelovat dle příruček, které známe skoro nazpaměť, když tu náhle se ozývá rána a zvuk silně připomínající trhání dědečkových trenclí poté, co si děda trochu víc odfrknul, ale na opačném konci.
Roztrhli jsme spinakr!
Ante se po něm sápe, aby ho stáhnul zět na palubu, zatím co já se srovnávám loď. Během krátké doby je roztržený spinakr namačkán luknou do kajuty na přídi. Okamžik zděšení a překvapení, střídá okamžik zklamání. Na spinakr už nepoplujeme.
Jenže posádka Visu se nehodlá jen tak vzdát. Pravda startovní pole už docela poodplulo, ale etapa je dlouhá. Rozhazujeme plachty do motýla a stíhací plavba se mění ve snahu neztratit brázdu od ostatních lodí před námi. Ze zadní pozice pozorujeme, jak si ostatní posádky vedou. Někteří se spinakrem mají problémy po té, co je zaskočí silný boční vítr.
Nezadržitelně jako poslední se blížíme k prvnímu kontrolnímu bodu, kde čeká loď rozhodčích.
"Loď rozhodčích - loď rozhodčích - loď rozhodčích - regata 3 - regata 3 - regata 3 - prosíme potvrďte průjezd"
"Regata 3 - loď rozhodčích - potvrzujeme průjezd .... a přidejte! Přidejte!"
"Přidáváme, přidáváme co to jde...i s roztrženým spinakrem!"
Tato odpověď vyvolá na lodi rozhodčích bujaré veselí.
Chvilku usedám za mapový stolek a koukám do map. Určuji kurs na Vis a pak už jen společně s ostatními sleduji, jak se nám startovní pole pomaloučku, ale nezadržitelně vzdaluje. Ty natržený trencle opravdu chybí.


Vis je opravdu daleko. Teprve když je slunce těsně nad obzorem zahlédneme těsně nad horizontem v mlžném oparu siluetu ostrova a také první světla. Střídám Anteho u kormidla, aby si mohl na chvilku odpočinout a na palubě zůstáváme s Nexem a Terezkou. Vítr je poměrně stálý, kormidlování příjemné a tak pouštím za kormidlo Terezku i Nexe aby si to taky vyzkoušeli. Nex tam vydržel přes dvě hodiny, ale o kompasu, který se musí neustále sledovat a dorovnávat kurs se mu bude zdát asi ještě hodně dlouho. Nakonec si zvykl i na to, jak má točit kormidlem, aby mu střelka neustále neutíkala tu napravo tu nalevo. Vítr slábne, ale vlny jsou pořád a tak nás to pěkně kolíbe. Naše rovnovážné orgány dostávají zabrat. Co naopak neslábne je zima. Kecáme o všem možným a očima přitahujeme světla v dálce před námi. Vítr v jednu chvíli ustal skoro úplně. Ráhno vrže a mlátí se sem tam, gena sebou mrská a vždycky přitom vydá prásknutí, při kterém škubnou lana. Měsíc krásně osvětluje mořskou hladinu, skoro romantika. Bože jak by tady bylo krásně, kdyby tady nebyly ty pitomý vlny. Naštěstí to zase fouklo a po chvilce jsme zahlédli světla majáků. Vis už máme na dosah.
Loď rozhodčích už je netrpělivá a žádá abychom uvedli svoji polohu. Z jejich odpovědi je cítit úleva, že kotvit u Visu už dlouho nebudou.
Majáků je několik, teď který je který....dva záblesky...8 vteřin pauza...dva záblesky...pauza...to by mohl být on, támhle bliká jeden záblesk deset vteřin pauza. Počítáme záblesky a dohadujeme se, který je ten správný. Kapitán už je na palubě a střídá mě, abych se mohl věnovat navigaci. V majácích už máme jasno a už vidíme i stožárové světlo lodě rozhodčích. Změna kursu, obrat...ještě kousek...
"Loď rozhodčích - loď rozhodčích - regata 3 - regata 3 - regata 3 - žádáme o potvrzení průjezdu cílem první etapy!"
"Regata 3 - regata 3 - regata 3 - loď rozhodčích - potvrzujeme proplutí cílem v 1:30! - šťastnou plavbu"
Po 18 hodinách a 57 minutách bez dojetí a slz a přesto šťastni, obracíme loď směrem na Derevik Veli. Noc je ještě mladá a vítr příznivý. Začíná stíhací plavba číslo dvě...



Několik postřehů z první etapy

- na palubě se vždy najde alespoň jedna věc, která se Vám snaží podrazit nohy
- bordel v podpalubí je zcela přirozený a šíří se jak plíseň
- křičet by měl jen kapitán, ostatní členové jen v ohrožení života a hrůzou
- po západu slunce si sundejte sluneční brýle, otevřou se před Vámi zcela nové obzory
- to světlo před Vámi je ve skutečnosti podstatně dál, než si dovedete představit
- pokud se světlo nepřibližuje zkontrolujte zda fouká (to je ovšem tak jediné co můžete udělat)
- zima je všudypřítomná
Názory 

03. 05. 2009

den před startem
Nex - 22:40 | [Kategorie: Májová Regata 2009] | permalink
Je ráno. Pomalu se všichni více či méně těžce probouzí. Spánek v maličké kajutě je opravdu jen pro velice otrlé a klaustrofobií nezatížené jedince. Lezete do ní jako do hrobky, dostat se z ní není o nic lehčí,ale loď Vás nakonec v Marině docela pohodově ukolébá. Trošku horší je pocit, že Vám vše padá na hlavu ve chvíli kdy jde někdo nad Vámi, což je vlastně pokaždé kdy někdo potřebuje na palubu. Máte pocit že se svět musí zřítit, ale na druhou stranu Vám moc možností než usnout stejně nezbude, na stádo mastodontů si zvyknete raz dva. Snídaně šampiónů, vajíčka ala Viky a našeho kapitána se zmocňuje mírný třes.Po chvíli pochopíme, že vyplouváme.Marina v Sukošanu je tak nějak hodně využitá, centimetry se tu šetří, vyjíždět je prostě zážitek.stojíme velice blízko přístavní promenádě a mazácky si počkáme až odjede loď vedle nás. Srandičky, ahoj, vyjíždějí a náhle přestává být sranda. Motají se do muringů a přístavní promenáda je sakra nebezpečně blízko. Manévrovat není kam, pomáhá každý kdo ruce nohy má. Vyjet odsud není žádná sranda, dokážete zaměstnat i velice klidné zástupce charterové společnosti. Z poklidných, pohodových a rozhodně nespěchajícíh hochů se rázem stanou veverky skákající z lodě na loď, pobíhající po molu jako bodnutí včelkou. Evidentně mají svoje zkušenosti. Nakonec se vše zvládlo, žádná katastrofa se nekonala. 12 metrů lodi se zdá na pohled málo, ale vše je dost relativní. Ehm, asi budeme taky vyplouvat. Je třeba potrénovat, čeká nás přece pohodový týden klidného pojezdění, je to přece relax. Motor zavrčí, muring jde ven a vyplouváme. Ante už ví kterým směrem je moře a naprosto nezaměnitelně jej nacházíme. Jen malý problém, nevíme jak předpisy řeší přednost plachetnice a plovoucí kačenky . Než tento zapeklitý problém vyřešíme, kačenky roztahují křídla, podle se mění v racky a mizí pryč. Jsou to profíci, které ani my nerozhodíme. Proti větru, připravte se, táhni za to, pak zase za támhleto. „Dělej“, „Kurva co děláááš“, prostě řev ze zádi se line naprosto nepřetržitě. Holt pohodová vyjížďka. Máme spoustu důležitých dotazů, na které se nám dostává nějakých odpovědí. Se usmíváme, nedáme se přece vyděsit, jachtařská hantýrka je podobná rybářské, nedáme se zastrašit. Tu se lano mrška zamotá, tu neklouzne tam co má. Pomalu se loď začíná víceméně otáčet kam má. Blíží se čas registrace. Za 1000,- kč dostaneme číslo.Od teď jsme oficiálně Regata 3. Je čas studovat kudy se to to naše pohodové ježdění vlastně povede. Kapitán s navigátorem jde studovat trasu. „Tak kudy se to pojede?“ „Ále pohodička, na Vis, pak na Drevnik a tam se vyspíme, žádný stres“. Je čas jít na Open párty. Proslovy, zdravice, úprk ke stolům s pitivem. Naše posádka se ukázala jako jemně nepřipravená na start a kromě piva lahve červeného jsme neukořistili nic. Náhle jsem si uvědomili, že jsme v podstatě zvítězili předem. Naše loď se jmenuje Vis, takže první část etapy máme už úspěšně za sebou, žádný problém. Téma hovoru se neustále točilo kolem spinakru. Je to takový divný kus plachty který se tahá při slabém zadním větru. Kromě profíků to nikdo nezkusil, všichni se smějí, je to přece brnkačka. Z Visu naši zásobovači přinesli vlastní zásoby, popíjeli Mojito, tlachali o blbinách a náhle jsme zjistili že sedíme vlastně poslední a je čas odejít do hajan. Po malé procházce jsme se ponořili do našich kajut v očekávání zítřka, kdy začíná závod.
Názory 

Category

Archive